Můj anděl (1/2)- od Kami:)

19. října 2010 v 0:03 | Endaria-sama |  Poviedky
No čo už..troška oneskorene, ale hlavné je, že to tu dávam. Toto je poviedka od Kami:) Ďakujem Kami:)

Konečně zazvonilo na konec poslední hodiny. Téměř všichni žáci nadšeně vyskočili a začali si házet věci do školní tašky. Říkám téměř, protože tu byla jedna dívka, pro kterou bylo poslední zazvonění trestem.
Endaria si pomalu skládala věci…nechtěla pryč. Nechtěla ven ze školní budovy. Protože tam jsou oni. Nakonec ale stejně musela odejít. Jen co vyšla ze školy, tak je uviděla - celou jejich partu. S Peinem v čele se poflakovali před školní budovou a zrovna se něčemu smáli. Ihned ale obrátili svou pozornost na Endariu. V duchu zaklela. Byl to ten typ lidí, jejichž život se točil kolem cigaret, alkoholu, drog a záchytky. Endaria to moc dobře věděla…


Před několika měsíci - Bylo září, Endaria bylo ve škole nová…bála se. Třída plná cizích lidí, noví učitelé…nikdy neměla moc ráda změny. První koho si ve třída všimla byla parta kluků…ne, byla tam jedna holka. Fascinovali jí…byli tak sebevědomí, krásní, dokonalí…a věděli to o sobě.
Ještě teď si Endaria pamatovala, jak byla hrozně ráda, když jí pozvali mezi sebe. A až tam poznala, co se myslí příslovím Ač jablko je krásné, může být shnilé zevnitř. Parta byla spolu, protože jim to vyhovovalo, ani nebyli přátelé. Ten večer Endaria poprvé a naposledy vyzkoušela jejich styl života. Pak od nich odešla a zapřísáhla se, že už se drog ani alkoholu nikdy nedotkne…
Parta se pomalu rozešla směrem k ní. Když se Endaria kdysi rozhodla, že s nimi nebude táhnout za jeden provaz, obrátili se proti ní a zvrhlo se to až v šikanu.
Pak Endaria spatřil rudovlasého kluka, který pomalu šel ke škole. Oddechla si.
"Sasori!" zakřičela s úsměvem a rozeběhla se k němu.
Sasori ji políbil. "Ahoj, dneska jsem skončil ve škole dřív, tak mě napadlo, že bych se pro tebe stavil u školy." Usmál se.
Endaria byla vděčná…tak se alespoň vyhne dnešnímu výprasku a pak si před Sasorim nebude muset vymýšlet, že spadla ze schodů…jemu o tom nic neřekla.
"Co takhle zajít do kina?" navrhnul Sasori.
"Ráda." Usmála se Endy, chytla ho za ruku a společně odešli.

Druhý den nebyla Endaria tolik nervózní. Do školy přišla sotva půlka z party a ti co přišli se nezdáli ještě úplně při smyslech. Asi byli po pořádní pařbě, honilo se Endy hlavou.
Byla zrovna matematika a Kakashi zavolal Deidaru - jednoho z party k tabuli. Ten vstal, udělal pár kroků a pak padl v bezvědomí k zemi. A právě tady začíná náš příběh.

K Deidarovi se seběhli spolužáci i s učitelem, který ihned volal záchranku. Endaria ho zděšeně pozorovala…nenáviděla ho, stejně jako všechny z jeho party, ale i přesto o něj měla strach. Naopak členům jeho party to bylo úplně jedno…Endaria to nechápala.
Deidara byl v bezvědomí, nikdo nevěděl co se stalo…během pěti minut přiběhlo několik saniťáků a Deidaru si odvezli…bylo to celkem pozdvižení. Endaria tomu ale i tak nevěnovala pozornost. Nenávist byla silnější než obavy.
Zbytek dne uběhl rychle. Endaria si zase pomalu skládala věci a poslouchala, co si říkají lidé z party o Deidarovi.
"Je to vůl, neměl to přehánět." Pokrčil rameny Hidan.
"Co jeho věci?" zeptala se Konan a ukázala na Deidarovu lavici, měl tam všechny věci. "Pokud je tu necháme, uklízečka je vyhodí."
"Pokud je chtěl, neměl se předávkovat." Mávl rukou Pein.
Úžasní kamarádi, pomyslela si Endaria. Ostatní ještě plánovali něco na dnešní večer a odešli. Endaria si povzdychla…tuhle svojí vlastnost nenáviděla - nerada nechávala někoho v problémech. Naházela Deidarovy věci do tašky a vzala je s sebou. Dneska před školou na ní parta nečekala, měli dost vlastních starostí.
Ani Sasori tam nebyl, dneska měl školu dlouho…nemocnice byla kousek od školy a navíc to měla při cestě. Vydala se tam. Plánovala mu jenom hodit věci na pokoj a pak půjde dál…doufala, že nikoho nepotká. Byla taková ta šedá myš a nic na tom ani nechtěla měnit.
Do nemocnice se dostala snadno, byla návštěvní doba. Nejdříve nakoukla prosklenými dveřmi dovnitř…nikoho tam neměl. A navíc to vypadalo, že spí.
Tiše otevřela dveře od jeho pokoje…byl na kapačce. Na pokoji ležel sám. Tiše přešla pokoj, položila jeho tašku na stůl, otočila se a odcházela.
Ve dveřích jí ale zastavil hlas. "Počkej…" ozval se unaveně.
Endaria ztuhla. Tak přeci jenom nespal.
"Proč jsi tady?" zeptal se.
"Jen jsem ti přinesla věci." Řekla rychle a chtěla odejít.
"Ale proč? Ty si ta poslední od koho bych to čekal."
"Uklízečka by je jinak vyhodila a tví kámoši se k tomu zrovna moc neměli." Pokrčila rameny.
Deidara se chraplavě rozesmál, muselo mu být vážně zle. "Ty mě nenávidíš." Řekl, ani to neměla být otázka.
"Ano." Odpověděla hořce.
"Ale i tak mi pomáháš…jsi zvláštní."
Endaria už vážně chtěla pryč a odcházela.
"Ne…počkej…neodcházej…" řekla potichu.
Endaria se na něj tázavě podívala.
"Nezůstala bys tu chvíli…se mnou?" zeptal se smutně.
To Endariu překvapilo…nebo spíš šokovalo. "Proč bych měla?"
"Nemám si tu s kým popovídat…"
Endy vyjelo obočí nahoru. Vždyť ho nenáviděla…ale vypadal tak smutně…nejraději by si nafackovala, ale posadila se. "Tak dobře."
Deidara se usmál. "Tak…co nového ve škole…?"
Endaria se ušklíbla. "Ty chceš mluvit o škole?" zeptala se nedůvěřivě.
"No…ne." Vypadlo z něj. Endaria ho svým chováním dost zarážela. "A mohl bych se teda zeptat na něco jiného?" zeptal se opatrně.
"Klidně." Pokrčila rameny.
"Proč jsi se odmítla stát jedním z nás? Snad každý na škole po tom touží, ty si měla možnost…vždyť je to dokonalý život."
"Teď možná." Odpověděla Endaria a dívala se u toho z okna.
"Jak to myslíš?"
"Ty si myslíš, že nechci? Že se mi ten jeden večer s vámi nelíbil? Ne…já bych chtěla být jednou z vás…jenže to chci teď. Ale co třeba za deset let? To budu chtít mít děti, manžela, dům, práci…a to by nebylo se zničenejma játrama, rakovinou plic a drogovou závislostí možný…víš, já mám své sny…a nechci si je zničit tím co chci teď."
Deidara na ní ohromeně zíral. Pak se pousmál. "Děláš dobře." Řekl potichu.
To zase ohromilo Endariu. "To říkáš zrovna ty?"
"Taky bych to bral, víš? Mít sen…mít budoucnost. Jenže já jsem zatracenej… já už nemůžu pro nějaký sen žít…mířím ke dnu, odkud se nedostanu."
"Ty to víš, ale i přesto s tím dál pokračuješ?"
"Ono nejde přestat…víš, jenom takhle můžu být alespoň trochu šťastnej."
Endaria se pousmála. "Člověk vždycky může začít znovu…asi bych už měla jít." Řekla a vstala. Pak opět tiše opustila místnost a nechala za sebou Deidaru, kterému hlavou vířily tisíce myšlenek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucinka Naomi Deidarinka Sasaki no Akasuna Lucinka Naomi Deidarinka Sasaki no Akasuna | E-mail | Web | 19. října 2010 v 18:16 | Reagovat

chudáček Deidík ♥ krásná povídka x) jdu si přečíst druhý dílek x)

2 Kami Kami | E-mail | Web | 19. října 2010 v 19:39 | Reagovat

¨nemáš za co děkovat :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama