Můj anděl (2/2)- od Kami:)

19. října 2010 v 0:12 | Endaria-sama |  Poviedky
No a tu je druhá časť poviedky a vlastne aj posledná časť. Aj táto je úžasná:) Ďakujem Kami:)

Uběhl týden. Deidara se konečně vrátil do školy a…všechno bylo jako dřív. Endaria s ním nemluvila, chovala se, jako by v té nemocnici nikdy nebyla…což Deidaru trochu mrzelo.
Ten týden proběhl v klidu…parta plánovala hodně věcí ohledně největší pařby za poslední rok…kde se sejdou skoro všichni teenagerové z města a okolí - mělo to být dnes - a na Endariu nějak zapomněli. Teda až do dneška, když už zase neměli co dělat.
"Tak se podívejme, koho tady máme." Smál se Hidan a přibližoval se k Endy, která šla směrem od školy a dělala, že ho nevidí.


"Hej, mluvím s tebou!" zařval Hidan, chytl Endariu za mikinu a odstrčil jí. "To si myslíš, že když si tě chvíli nevšímáme, že náš můžeš začít ignorovat, co?!"
Chtěl jí znovu chytit, ale někdo ho odstrčil. Když se rozzuřeně podíval, kdo mu překazil plán, poznal Deidaru. Zmateně naklonil hlavu ke straně.
"Co to děláš, Dei?" nechápal.
"Nech jí na pokoji, Hidane."
"Nechci."
"Musíme ještě nachystat věci na večer." Řekl vážně, nechtěl se prát. "Měl by si jít za Peinem a dohodnout s ním podrobnosti…víš přeci, že dá hlavně na tebe."
Hidan se samolibě usmál. "Máš pravdu…tak zítra, puso." Mrknul na Endariu a odešel.
Deidara na Endariu jen zamyšleně pohlédl a odešel taky. Ta zmateně šla domů. Procházela přelidněnou ulicí a myslela na Deidaru…proč se jí zastal? Povzdychla si…tuhle ulici neměla ráda...plná žen s přeplněnými nákupními taškami, mužů v kvádrech, co se vraceli z práce a muchlujících se puberťáků. Ti jí asi rozčilovali nejvíc. Zrovna tam byl jeden pár co se ještě nahlas smál, navzájem se lechtali, pošťuchovali, muchlovali a bylo jim jedno, že se na ně lidi dívají.
Endaria si povzdychla. "Jako by se nemohli předvádět někde jind-" najednou ztuhla.
Ten kluk…srdce jí bušilo. Přišla až k nim, ani si jí nevšimli.
"Sasori?" zeptala se šokovaně.
Kluk se na ní ještě pořád rozesmátý podíval. Taky ztuhl. Endy se do očí draly slzy.
"Ty hajzle…" zašeptala.
"Endy, já ti to vysvětlím." Řekl rychle.
Endaria se jen ušklíbla a vrazila mu pořádnou facku. Pak se otočila a utekla. V slzách doběhla domů…bylo toho na ní moc. Milovala ho a on jí udělal tohle…měla sto chutí jít na tu pařbu a pořádně se opít. Ty myšlenky ale zahnala…ani tohle jí přeci nemůže dohnat k tomu, aby se začala chovat jako Pein a spol…tak jen ležela na posteli a poslouchala svoje oblíbené písničky.
Slzy už dávno dotekly. Teď spíš litovala, že mu nevrazila větší…měla ho plný zuby. A byla ráda, že na tu pařbu nešla…litovala by toho…momentálně už je asi v plném proudu…
Z myšlenek jí vyrušil zvonek. Otráveně šla otevřít, neměla na nikoho náladu. Ztuhla - ve dveřích stál Deidara.
"Ahoj." Pozdravil mile.
"Ahoj…" odpověděla Endaria zmateně. "Co tady děláš? Tys nešel na tu párty?"
"Ne…chtěl jsem se zeptat…nepomohla bys mi…s matikou?"
"S matikou?" zeptala se nedůvěřivě. "Jsi při smyslech?"
Deidara se jen zasmál. "Jo, jsem…zítra píšeme písemku, ne? A já jsem buď byl za školou nebo jsem nedával pozor a chtěl bych…nebo spíš nechtěl bych zase propadat…"
Endaria se na něj zmateně podívala. "Tak pojď dál."
Posadili se u ní v pokoji na zem. "Co tak najednou? Škola tě nikdy nezajímala."
"Víš…přemýšlel jsem o tom, co jsi říkala a já…já tohle nechci." Ukázal na sebe. "Nikdy jsem si nemyslel, že můžu začít znovu, ale…pokud to jde, chci to zkusit."
Endy se usmála. "Tak jdem do tý matiky."

Vážně si nedělal srandu, když říkal, že vůbec neví o co jde. Nakonec to zvládli a momentálně koukali na televizi na nějaký animovaný film…ani pořádně nevěděli co to je, ale potřebovali chvilku myslet na něco jiného než na čísla. Zrovna tam nějaký divný týpek vyzýval jiného týpka na souboj o ruku nějaký holky…bylo to pojatý celkem vtipně, takže se u toho dost nasmáli.
"A koho bych musel zabít já, abys se mnou šla do kina?" usmál se Deidara.
Endaria se na něj ohromeně podívala. "To myslíš vážně?"
"Proč bych neměl?" usmíval se.
"Protože ještě před dvěma týdny jsem ti říkala jak moc tě nenávidím."
Úsměv mu ztuhl. "Já…jsem se změnil." Řekl a upíral svůj pohled na stěnu.
"Zabít nikoho." Pousmála se. "I když, Sasorimu by to jenom prospělo." Ušklíbla se.
Tázavě se na Endariu podíval.
"Vysvětlím později." Zasmála se.
Deidara pořád zůstával vážný. "Já se doopravdy změnil…"
Endaria se usmála. "Vždyť já vím."
Nechápavě se jí zadíval do očí. Ona jen lehce přejela prsty po fialových kruzích pod jeho očima…už dlouho nespal…musel mít pořádný absťák.
"Jak dlouho?" zeptala se.
Svraštil obočí. "Už čtyři dny…ale je to den ode dne horší."
Venku začalo pršet. Oba dva mlčeli.
"Nenávidíš mě?" prolomil ticho Deidara.
"Já…" začala Endaria, ale Deidarovi v tu chvíli zazvonil mobil. Zmlkla.
"Pokračuj." Pobídl jí a zvonění si nevšímal.
"Zvedni to, může to být důležité."
Deidara s povzdychnutím přiložil mobil k uchu. "Ano?"
"Deidaro? Deidaro! Jsi v pořádku?!" ozýval se hysterický hlas.
"Jo jsem, mami…" řekl zmateně. "Proč?"
"Díky Bohu a…kde jsi?" ptala se dál.
"U…kamarádky." Řekl váhavě. "Tak řekneš mi už co se stalo?"
"Ve starém divadle-" místu kde se měla konat ta obrovská pařba "-bouchnul plyn…je mnoho vážně zraněných, někteří z toho vyvázli, ale i dost lidí zemřelo…někteří jsou dokonce tak popálení, že je nešlo identifikovat…" mluvila rychle.
Deidarovi došlo, proč byla tak rozrušená - bála se, jestli náhodou on není jedním z těch neidentifikovatelných.
"Klid, mami, vůbec jsem tam nešel…"
Ještě nějakou dobu ji uklidňoval a pak zavěsil. Dost to s ním hnulo - ne snad, že by měl strach o někoho z party, ale…kdyby tam šel, už by teď nemusel být naživu…
"Stalo se něco?" zeptala se Endaria, která pozorovala jeho výraz.
Deidara jí všechno řekl, Endy nasucho polkla.
"Asi bych měl jít." Řekl Deidara. "Jsem…hrozně unavený, dlouho jsem nespal."
"Venku, je hrozná bouřka, nechceš přespat tady na pohovce?"
Deidara vděčně souhlasil, jen co si lehl, upadl do lehkého, neklidného spánku. Endaria přes něj ještě přehodila deku a šla si taky lehnout.
V noci jí probudil hluk. Nejdřív se bála, ale pak si uvědomila, že to asi bude Deidara. Raději vstala a šla se podívat, co se děje. Na pohovce ho nenašla…našla ho sedět na zemi u záchodu, hlavu opřenou o stěnu, oči lemované ještě tmavějšími kruhy byly lehce přivřené.
"Je mi hrozně zle…" vydechl. "Já už dál nechci…nemůžu…"
Endaria si sedla k němu. "Ne…dokážeš to. Nebude to trvat dlouho…vydrž to týden, pak se to začne zlepšovat…" šeptala a pohladila ho po tváři.
"Ještě si mi neodpověděla…" změnil najednou téma.
"Na co?" nechápala.
"Nenávidíš mě?"
Endaria se mu zadívala do unavených očí. To nebyl ten stejnej hajzl, který jí dělal ze života peklo…tohle byl obyčejný kluk. Kluk, který trpěl.
"Ne…už dlouho ne…" pousmála se.
"Víš…ty jsi něco jako můj anděl…zachránila jsi mě…"
"Asi začínáš blouznit." Ušklíbla se Endaria.
"Ne…přemýšlel jsem o tom…kdybys nepřišla do té nemocnice…neřekla mi, že mám ještě šanci…že, můžu začít znova - že nejsem zatracený…šel bych dneska na tu párty a možná bych i zemřel a i kdybych přežil...můj život by asi neměl smysl."
"Myslím, že mám do anděla ještě daleko." Zasmála se.
Deidara zavřel oči. Bylo mu vážně hrozně zle. Takový absťák ještě neměl…měl sto chutí rozbít si hlavu o zeď, aby bolest přehlušila ten příšerný pocit.
"Ty to zvládneš." Zašeptala Endaria.
"S tebou ano…můj anděli."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Masíí Masíí | Web | 19. října 2010 v 15:29 | Reagovat

kawai čáást... a jak pak sis užila víkend?. žiješ vubec.. ze se ani neozves

2 Lucinka Naomi Deidarinka Sasaki no Akasuna Lucinka Naomi Deidarinka Sasaki no Akasuna | E-mail | Web | 19. října 2010 v 19:00 | Reagovat

Sugoíííí ♥...(sakra ten Finny už mě nakazil :-? ) chtělo by to pokráááčko, chtěla bych vědět jak to nakonec dopadne, co bude se Sasorim, a s Deidarou a ostatními s party...jestli vůbec přežili a tak...x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama